Nejsem rád ve stereotypu. Na druhou stranu rytmus potřebuji. Je to někdy se mnou těžké…

Mozek slábne, takže bych placenou práci už asi nezvládl. Přesto práci hledám. Možná by mě právě ta mohla vytrhnout ze stereotypu všedních dní. Načež by se nejspíš stereotypem sama stala.

No zatím zůstanu stát stranou a věnovat se svým projektům. Včera jsem provedl pár změn na titulních stránkách svého projektu Hanácké střípky. Předně tento projekt nyní běží na samostatné doméně stripky.net. Jsou k tomu dva důvody – nový sub-projekt Portál a očekávaný czexit z Evropské unie rovnou do Rusko-Čínského impéria. Tím bych totiž přišel o doménu stripky.eu, která tím pádem přestává být perspektivní. Svoje osobní stránky jsem právě sem přestěhoval už dříve. Domény .net snad přečkají i celosvětový převrat.

Doména a vyšší úroveň služeb systému WordPress ale něco stojí. Není to sice žádná vražedná částka, ale částečně invalidnímu důchodci to je rána do rozpočtu. Proto jsem na webu Hanáckých střípků rozjel darovací formulář, pomocí kterého (a své platební karty) mi můžou čtenáři věnovat pár drobných eur. Ne nedělám si iluze. Ale v historii je pár okamžiků, kdy český člověk byl schopen pomocí svých darů pohnout světem. Třeba takové Národní divadlo…

No srovnávat moje poklesky s Národním divadlem je evidentně zcela zcestné. Proto taky nechci tisíce zlatých, ale jen pár drobných. A pokud by se sešlo víc drobáků, než na provoz Střípků potřebuji, jsem ochoten je dát na charitu. Nebo blízkým lidem, kteří žijí v nouzi.

Takže tolik ke změnám. Ostatní zůstává při starém. Kocouři, Rohlík, covid kolem a stále stejné jídlo na stole. Nemám totiž fantazii a vařit neumím. Jsem ale vděčný i za to, mohlo by být hůř…