Poslední dobou se mi stále více stává, že mi stávkuje paměť. Buď si nemůžu vzpomenout na dávnější událost nebo mi vypadne právě probíhající akce a já vůbec netuším, co jsem prováděl. Nazývám tuto situaci jako mozek-mezek, protože i toto zvíře se občas zasekne.

Tak a teď zjišťuji, že jsem právě napsal něco jiného, než jsem zamýšlel. A to mám začít politickou kariéru? No asi nic nebude, protože Koruna česká o mém přijetí za člena jaksi dost dlouho váhá. Vědí, že jsem psychicky nemocný? No pokud si vyhledají tyto stránky, vědět to budou.

Psychické onemocnění je stejné jako každá jiná chronická choroba. Člověku se prostě v mozku začnou špatně točit kolečka – a je to. Neznamená to ale automaticky, že je člověk nebezpečný okolí. Při depresích a úzkostech je spíš rizikem sám pro sebe.

Zdá se nakonec, že parlament a vláda jsou plné psychopatů. A ti už nebezpeční okolí jsou. Jenže dokud si je budeme volit, lepší to nebude.

Máme tu prostě dobu, kdy informatika několikanásobně překonala svou rychlostí vývoje rychlost vývoje individuálních i obecných myšlenkových procesů. Neumíme to vstřebat do sebe, neumíme informace sdílet navzájem. Jsme děti informačního věku. A ty musejí dospět. Které generaci se to ale podaří, neví z nás tady dole na Zemi asi nikdo.