Pavel D. F. Hrubý

Počítačový šílenec, amatérský spisovatel a redaktor.

Výzkumný ústav oděvní

Ne, nejsem historik a mé znalosti o VÚO před rokem 1985 jsou značně mlhavé. Přesto aspoň pár poznámek.

Výzkumný ústav oděvní vznikl v 50. letech jako speciální útvar Oděvního průmyslu (tehdy se to ještě nejspíš jmenovalo OZ Jiřího Wolkera), předchůdce zkrachovalého OP Prostějov Profashion. Věnoval se činnostem jako technologie oděvní výroby, zkušebnictví (testování látek a jejich použitelnosti včetně odolnosti při čištění) a odborné informatice. Asi toho bylo ještě více, ale už je to tak dávno. VÚO osciloval mezi samostatným podnikem a pouhým útvarem OP. Podle momentální politické situace.

V době mého účinkování jsme byli postupně národní podnik, státní podnik a nakonec akciová společnost. V každém případě jsme patřili do tehdejší VHJ (Výrobně hospodářská jednotka – česky koncern) OP a naše činnost byla zaměřena převážně na technickou podporu integrovaných podniků.

Po technické stránce byl VÚO vždy na úrovni (rozhodně východní). Výpočetní techniku začal zavádět již před rokem 1980. K tomuto účelu bylo zřízeno Oborové výpočetní středisko, o kterém se ale dozvíte více v samostatné kapitole. Kromě toho se v oblasti odborné informatiky nacházela ve VÚO poměrně obsáhlá knihovna a speciální útvar VTEI (vědecko-technické informace), který podle potřeb podniků sháněl informace z oboru po celém světě a zajišťoval kompletní rešeršní a překladatelský servis. Pochopitelně i s pomocí počítačů.

Technologie jsme vyvíjeli taky celkem dobré. Naše dopravníky pro pásovou výrobu, produkované v našem realizačním středisku, jsou asi ještě dnes používány v řadě podniků. Zajímavé byly i technologie stupňování střihů, kde jsme používali počítače s grafickými výstupy již od roku 1980. Ke konci existence ústavu existovalo specializované středisko střihové konstrukce vybavené technologií Microdynamics na bázi IBM PS-2 se speciálním tryskovým plotrem velikosti A0.

Prostě – dělalo se toho hodně. Já byl ale obyčejný technický zaměstnanec výpočetního střediska, a tak jsem o některých aktivitách ani nevěděl. Pokud by někdo z bývalých pracovníků VÚO měl zájem, může mi poslat nějaký materiál na můj mail. Rád jej zveřejním.

Jak již píši v procházce, po roce 1989 se situace VÚO začala dramaticky měnit. Razilo se heslo „na co výzkum, na západě už všechno objevili“ a s nástupem reálných tržních podmínek bylo stále obtížnější ústav financovat. Jednotlivé činnosti postupně odpadaly pro nezájem výrobních podniků. Nezdařilo se ani zřídit nějaký fond pro výzkum a technologii – prostě nás odepsali a kupovali vše raději za dolary.

Vedení VÚO se snažilo všemi možnými způsoby najít činnosti, které podnik udrží a vydělají na činnosti výzkumné. Tak jsme začali vyrábět padáky na středisku v Chornici a vybudovali šicí dílnu přímo v Prostějově. Zde se ve mzdě (tj. z dodaného materiálu a podle dodané dokumentace) šily dámské oděvy pro zahraniční firmy. Vše bylo marné.

Privatizace zatloukla do rakve VÚO poslední hřebík. Firmu získal původní majitel budovy (musel si ji koupit!) pan Ing. Arnošt Rolný. Jeho cílem bylo vybudovat špičkový závod na výrobu pánské konfekce, a tak v roce 1994 vznikla společnost Rolný s.r.o., která v roce 1995 převzala budovu i zaměstnance a tím historie VÚO definitivně končí.

%d blogerům se to líbí: