Po povinné prázdninové chmelové brigádě jsem se v roce 1984 zapsal na Fakultu elektrotechnickou (později Fakulta elektrotechniky a informatiky, v současné době byla rozdělená na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií a Fakultu informačních technologií) Vysokého učení technického v Brně. Jako obor jsem si zvolil ASŘ (pro mladíky: Automatizované systémy řízení), který byl tehdy jedním ze skupiny počítačnických oborů (dále to byly Elektronické počítače a Technická kybernetika). Dnes je to vše organizováno úplně jinak a učí se tam nejmodernější technologie. Tehdy to byly technologie nejmodernější na východ od západu – ale taky to mělo cosi do sebe.
Bohužel, moje účinkování na akademické půdě skončilo poměrně záhy. Díky matematice. Na gymnáziu jsem byl (ve stylu jednookého mezi slepými) premiant. Skutečnou šíři matematiky přede mnou ale otevřel až legendární docent, jehož jméno vzdáleně připomíná malinkatý pramínek s vodním rezervoárkem. Byl jsem tím tak fascinován, že veškeré počítačnické úspěchy šly do háje a já za nimi. S odstupem musím uznat, že vyučující za to nemohl – prostě jsem to zabalil příliš brzo.
A tak již v dubnu 1985 začíná moje „kariéra“ ve Výzkumném ústavu oděvním v Prostějově.
Pavel D. F. Hrubý 