Počítače

Počítače se staly mou profesí a vždy byly i mým koníčkem. Už v době mé práce ve Výzkumném ústavu oděvním na počítači EC 1021 jsem se zabýval některými aspekty, které přímo nespadaly do mých povinností. Vytvořil jsem například archivační program VTOC (volume table of content – adresář) disků. Tím jsem se přiblížil více tajům operačního systému. Poněkud hlouběji do systémového programování jsem se ponořil na počítači SM 4.20. Studoval jsem zákonitosti operačního systému RSX 11M a psal programy, které OS doplňovaly a obohacovaly. Po zkušenostech s tímhle nádherným operačním systémem se mi nemůžete divit, že jsem nikdy nepřišel na chuť MS-DOS nebo jeho šíleně náročné nadstavbě MS-Windows. A když jsem se konečně dostal k Linuxu, ztrácel jsem už schopnost koncentrace, takže jen doufám, že si někdy s tímto systémem „začnu“ trošku víc, než když jsem vytvořil pár krkolomných dávek, které jsem připravoval v nemocnici pro náš systém strojově zpracovávaných statistik.

Za svého života jsem se naučil programovat ve spoustě různých prostředí. Začínal jsem Fortranem, následoval Assembler EC 1021, Pascal, Cobol, REDAP, FoxPlus a FoxPro. Drobné pokusy jsem absolvoval i v C+ a Delphi, trošku více jsem se naučil pod Windows pracovat s VisualFoxPro. Můj zájem byl tedy převážně rázu softwarového. Kromě programování jsem se naučil solidně pracovat s textovými editory od legendární T602 přes její Windowsovou verzi Wintext602 až k MS-Wordu. Taky tabulkové procesory nemohly chybět – nejlépe jsem se orientoval v MS-Excelu. A pak nastoupily nástroje pro vytváření webových stránek, e-mailové klienty, prohlížeče stránek a mnoho dalšího. Považuji se spíše za dobře poučeného uživatele než za prvotřídního experta. Nedokážu si dnes už pořádně nainstalovat operační systém, což mě jako bývalého systémáka poněkud rmoutí, ale co nadělám, vývoj jde příliš rychle dopředu a člověk nestíhá.

V oblasti hardware se moc pevný v kramflecích necítím. Teoreticky bych uměl poskládat počítač typu PC, ale raději to nezkouším. Úplně mi stačí, když dokážu přidat nebo ubrat nějakou tu kartu, vyčistit a seřídit tiskárnu a podobné primitivní věci.

Pár slov k historii mých osobních počítačů. Úplně první byl Sinclair ZX-Spectrum. Začínal jsem s 32 MB ROM+RAM (v 16 MB ROM paměti byl zakomponován OS a Basic), teprve později jsem si nechal přidat paměť na maximum – 64 MB. Na tomto počítači jsem většinou hrál hry, pořádnou aplikací, kterou jsem sám naprogramoval, byl program pro zkoušení otázek v autoškole, kde jsem díky němu udělal test na plný počet bodů.

Svůj první „pořádný“ stolní počítač jsem pořídil (někdy v roce 1997) už lehce použitý, šlo o řešení firmy Autocont v klasickém věžovém provedení, v béžové barvě, procesor bylo nějaké Pentium (přesně si už nevzpomínám), paměti nemnoho, dva disky, disketa, CD-ROM, operační systém MS-Windows 95. K internetu jsem se připojoval nejprve modemem (ve formě vložené karty) o rychlosti 2048 bit/s (vytáčené připojení), později jsem si pořídil externí modem se závratnou rychlostí 4 Mbit/s, které ovšem jen málokdy na síti SPT Telecom skutečně dosáhl.

V době práce v nemocnici mi kolega později složil nový počítač, opět se součástek dodaných Autocontem, který byl tomu prvnímu dost podobný, ale výkonnější (procesor Celeron, 750 Mbytů paměti, jednotky CD-ROM a „vypalovačka“ CD – jak se tehdy říkalo, operační systém MS-Windows 98). V té době jsem se stal členem sdružení PVfree.net a připojoval se jeho sítí do internetu přes interní domovní LAN a wifi (nyní optickou) páteřní síť. Jako náhradní připojení jsem pak léta používal ADSL O2. Dnes už náhradní internet nemám, síť PVfree je nyní už značně spolehlivější (náš dům je na páteřní optické trase).

Poslední stolní počítač jsem koupil u firmy Habro (černý, paměť 2 GByte, CD, ještě disketa, poměrně dobrá videokarta, MS-Windows XP). Dnes dosluhuje po revizalizaci u mé maminky.

Pak už nastala doba Notebooků, jenom stručně. Nejprve jsem měl notebook Asus (Habro, paměť 2 GB, jako vždy 15,6 palců display, numerická klávesnice), potom Acer (8 GB RAM), náhradní HP (4 GB RAM), nyní Acer Nitro (8 GB paměti, ext. videokarta 2 GB, dvojí větrání, podsvícená klávesnice). Možná si řeknete, proč místo výkonu procesoru sleduji velikost RAM. Jednoduše. Pro většinu mnou používaných aplikací je paměť klíčová.

S počítači souvisí i hraní počítačových her.