V roce 1972, kdy jsem na tuto školu nastoupil, se ještě jmenovala Základní devítiletá škola v Prostějově, Husovo náměstí. Poslední oficiální název byl Základní škola Prostějov, Husovo náměstí. Ještě dlouho po jejím zrušením byly dostupné její webové stránky, i ty se ale nakonec staly minulostí. Postupně zde byla Střední odborná škola podnikání a obchodu, pak zde zde sídlilo detašované pracoviště Fakulty logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáš Bati ve Zlíně, dnes většinu budovy obhospodařuje střední škola Art Econ.
Moje vzpomínky jsou již dost prořídlé. Pamatuji si jen, že mojí první třídní učitelkou byla p. Marie Arnoštová. Vzpomínka na ni je trvalá, stejně jako na jejího manžela, který působil na jiné škole, ale doprovázel nás na školních výletech a jiných „mimoškolních“ záležitostech. Oba jsou velmi charakterní lidé. Těžce se jim žilo v té době. Musíte si uvědomit, že zrovna vrcholila „normalizace“ a oni byli křesťané – prostě vyhazov jim hrozil každým dnem. Přesto na nás dokázali působit pozitivně a kromě nutné „občanské nauky“ nás učili – prostě být lidmi. Za to jim patří (asi nejen) můj upřímný dík.
Od páté třídy byla mojí třídní učitelkou p. Jana Ambrožová. Z té doby si už pamatuji víc, třeba to, že jsem byl jejím „agentem“ pro třídní knihu. Znamenalo to, že jsem se s tím „posvátným“ spisem toulal po škole v době děleného vyučování (hoši/dívky – tělocvik, pracovní vyučování) a i jinak jsem měl „třídnici“ na starosti. No prostě jsem byl úředník.
V té době mne, víceméně jedničkáře, trápil hlavně tělocvik. Pan učitel Nakládal byl věrný svému příjmení a dával nám zabrat. Tak jsem měl aspoň z něčeho za tři a byl normální. Vzpomínám i na již zemřelého pana učitele Jana Krče, matematika a hlavně správného chlapa. Dále na pana učitele Srostllíka (působícího dnes jako regionální kapacita v oboru uměleckého řezbářství), tehdy odvážného mladého muže, který nás (pochopitelně tajně) učil v „pracáku“ předmětu, který by se měl jmenovat spíš „sexuální výchova“.
Po škole jsem chodil do střeleckého kroužku pana majora Mézla a procestovali jsme se svými vzduchovkami pár soutěží, ne vždy bez úspěchů (ty byly hlavně dřív, já jsem „střelák“ zažil vlastně jen v sedmé a osmé třídě a ani nevím, jak se jim vedlo potom). Taky jsem chodil rok do chemického kroužku paní učitelky Michlerové. Docela mě chemie tehdy brala, naštěstí bez výbuchů.
No a přišel rok 1980 a v „osmičce“ volba povolání. Já si volbu ještě odložil a nastoupil na Gymnázium JW.
Pavel D. F. Hrubý 