Celý život se snažím být užitečný. Celý život toužím po uznání. Celý život žiju zbytečně. Pokud mám k něčemu vlohy, tak k tomu, jak se znemožnit. Ne nejsem génius, jehož myšlenky by pohnuly světem. Úplně by stačilo uspět v něčem nicotném.

Tohle se mi celkem dařilo na začátku mé profesionální kariéry. Vzpomínám na svůj program pro archivaci VTOC (něco jako adresář) disků u počítače EC 1021. Nebo v tvorbě maker pro monitor (shell) CCL na počítači SM 4.20. To mě tehdy drželo při životě, i když šlo de facto o drobnosti.

Měl bych se zmínit ještě o jednom projektu – statistickém programu pro řešení ambulantních statistik v Nemocnici Prostějov. To bylo snad moje nejsložitější programátorské dílo. Bylo třeba vymyslet originální optimalizaci sběru dat, protože těch dat bylo věru požehnaně. Bohužel se mi tento projekt nepodařilo dokončit, protože přišly jiné úkoly a pak nemoc, která mou profesionální kariéru ukončila.

No jo, pracoval jsem ještě krátký čas ve firmě CUTTER systems, ale tam to bylo o ničem. Zdraví nesloužilo a noční příslužby spolu s požadavky na plnou pracovní dobu mě odrovnaly. Od té doby už jen tak živořím.

Docela rád bych uspěl alespoň v projektech Olomoucká aglomerace a Svět v odkazech na Twitteru. Ale získat pozornost někoho odpovědného se mi nedaří.

No výkřiků do prázdna už bylo spousta. Podobně jako tento článek. Toužím být užitečný. Dá mi někdo šanci?